Autor se v úvodu prezentuje jako vědec s rozhledem a pokorou k poznání. Pozdější kapitoly ale vzbuzují trochu jiný dojem:

Cituji (z českého překladu):

-- ‚Naše smysly jsou dokonce na překážkou, chceme-li odpovědět na hloupé metafyzikální otázky typu „Vznikne zvuk při pádu stromu v lese, pokud nablízku není nikdo, kdo by jeho pád slyšel?“ Má nejlepší odpověď je „A jak víte, že strom spadl?“ To ale většinou tazatele rozčílí. A tak mohu nabídnout snad méně agresivní analogii. Otázka: „Pokud necítíte oxid uhelnatý, jak poznáte jeho přítomnost?“ Odpověď: „Padnete mrtev k zemi.“ Pokud v moderní době spolehnete jen na své smysly, bude váš život velmi nebezpečný.’
(kap. 1: Lidské smysly, str. 31)

-- ‚A bez porušení zákona zachování momentu hybnosti se nemůžete jen tak vznášet nad zemí a levitovat. Je jedno, zda se sedíte v jogínské poloze lotosového květu nebo ne. I když v princiipu byste tento kousek přece jen mohli předvádět, kdyby se vám při silném nadýmání podařilo vytvořit dostatečně silný a stálý proud plynů mířících k zemi.‘
(kap. 2: Na zemi jako na nebesích, str.37)

V podobném duchu je celá kniha. Nečekejte ani dostatečné vyložení jevů nebo problémů, ani zajímavou diskusi o jejich implikacích. Místo toho můžete povrchně klouzat po astrofyzikálních objevech, bavit na účet moha lidí, „kteří věří pohádkám“ (například si myslí, že o rovnodennosti je den stejně dlouhý jako noc a slunce je žluté – to by vás přece ani nenapadlo!), nebo dokonce lidí přímo pověrčivých, a nastrkat je do jednoho pytle s těmi co věří v Boha, nebo nevěří ve všemocnost vědy a úplnou poznatelnost světa. V závěrečných kapitolách se pak od autora dozvíte:

-- ‚Není žádných pochyb o tom, že na rozdíl od běžné praxe, nemá věda s náboženstvím nic společného.‘
(kap. 40: Na počátku, str.296)

Prospěje něčemu něčemu takto deklarovaná antagonie? (Autor myšlenku rozvíjí a později náboženství označuje v podstatě za brzdu poznání.) A nepůsobí právě věda v podání Neila deGrasse Tysona jako nové náboženství (a to velmi nesnášenlivé)?

Pro srovnání doporučuji knihu Edward O. Wilson: On Human Nature, jejíž autor je také ateista, ale jeho pohled na roli náboženství v současné a budoucí společnosti a jeho vztah k poznání je mnohem zajímavější (ať už se s ním ztotožníte nebo ne, já jsem se s ním třeba neztotožnil ani trochu) a jeho úvahy jsou na úplně jiné úrovni. Nebo pro úplně jiný pohled na historický vztah vědy (především matematiky, ale i astronomie) a náboženství něco od Petra Vopěnky. ( )

Entertaining but not real coherent. ( )

Great collection of his essays on astronomical topics in all their vastness! Tyson is information, understandable, and funny which makes the book enjoyable for anyone interested in astronomy, from those just learning to those who already know a lot. Great read! ( )

Tyson is a brilliant communicator of science to popular audiences, and his skills are shown to great effect in this collection of his Natural History essays. ( )